Deník zoufalého trenéra 2.den

Stále všichni žijeme, Dnešní den v podstatě probíhal, tak jak měl. Snídaně měla úspěch. Dopoledne jsme byli na lyžích. Vše ok až do chvíle, než jsme vytáhli naše zbraně hromadmého ničení a to sice Miřečka jako řízenou střelu přímého letu, neboť na otázku zda umí perfektně lyžovat odpověděl bez váhání "Ano" a odpověděl správně. Lyžovat umí, ale zapomněl zatáčet. Raketu, která poté mířila na frontu lidí jsme jen stěží zastavovali a nakonec se skutečně zastavila až v té frontě, kde krutě zfaulovala Jirku a několik dalších okolo stojících lidí. Kdyby šlo o bowling byl by to jistý strike. Další pokusy jsme již nepodnikali a Mirečka jsme vzali s méně zdatnými lyžaři na malý vlek u lyžařské školičky. Druhou, a daleko nebezpečnějšá zbraní byl Ondrášek, který i přes několik upozornění odmítal na bobech použít brzdy. Skoky, které  jsme používali k jeho zastavení byly vidět i na některých fotkách na Whatsappu. Jednou nám však Ondra skutečně proklouzl a velmi rychle se změnil na značkového automechanika značka Ford, když si chtěl zaparkované auto pod svahem prohlížet velmi zblízka. Nebezpečí však bylo také zažehnáno.

K obědu byl řízek , tak je jasné, že stížnosti nebyly. 

Odpolední trénink byl jako vždy, to ani nestojí za řeč a k večeři palačinky. Děti se nacpali tak, že několik jich prohlásilo, že jim je divně, ale vše je v naprostém pořádku. Někteří padli únavou již po večeři a po přečtení pohádky. Zbytek v poklidu po večerce.

Nyní je již ticho a těšíme se na další den